Příjezd

Cukuba, 1.9.2006

Ahoj všem! Tak konečně internet!

Budu ráda za všechny zprávy sem i na můj mail, pište, co nového se u vás děje!

Cesta byla ok, jen Marečkovo magnetické vajíčko (nehledejte v tom prosím nic dvojsmyslného!hahaha) mi na letišti v Miláně prohlídli, jestli není náhodou nějaké závadné a já si v něm nevezu nějakou výbušninu!
Cesta z Narity - letiště- do Cukuby proběhla hladce. Bylo akorát děsný vedro…v buse jsem asi na hoďku usnula mikrospánkem, ježto jsem od těch sedmi ráno, kdy jsem doma vstala, ještě nespala. Vzbudila jsem se strachem, jestli jsem náhodou nepřejela….ale dopadlo to dobře, dopravila jsem se…
Hned nás nahnali na kolej, rozdali různý papíry, začalo vyplňování…no, jejich organizace! Vedoucí našich kolejí, něco jako Kutišová na Bubenči, je takovej zpomalenej a pomatenej dědek…no, fakt sranda!
Byla mi přidělená Japonka, která se o mě má starat. Jmenuje se Akari (je jí 21) a je fakt hrozně fajn. Ještě ten den mě sebrala, nabrala do svého autíčka a se svým bojfrendem mě povozili po Cukubě, vzali na nákup, pořídili jsme závěsy do oken…
Taky jsem hned po příchodu na kolej získala lednici, větrák a lampičku, nechal mi to tu jeden spolužák z vyššího ročníku, kterej tu byl přede mnou. Jeden Japončík, kterej šel se mnou se nabíd, že někoho sežene a že mi jí pomůžou odnést…celkem jsem se posmála (ale jen v duchu:-))…dva Japončíci menší než já, který vážili dohromady to co já, se táhli s lednicí z 5.patra jedný budovy do 4.patra druhý budovy. Navíc bylo děsný horko, takže z nich kapalo jak o život…no, a Dagynka si nesla větráček a lampičku! Hahaha
Byla jsem dost znavená, navíc jsem v pokoji měla jeden stůl, židli, postel a umyvadlo. Toť vše. Takže na začátek nic moc. Jsem ve 4.patře, sprcha je v 1. a v 2., jde se po schodech, který jsou napůl otevřený, takže nechci vidět, jak budu chodit do sprchy v zimě!!! Asi si pořídím kožich! (nebo se přestanu holit, hahaha). Navíc sprcha stojí 100jenů (20Kč), takže jsem propadla zoufalství, kolik peněz budu muset utratit za vybavení pokoje a sprchování! Jo, a to umyvadlo v pokoji nemá teplou a studenou vodu, jak je u nás zvykem, ale pouze jeden kohoutek, kde teče něco mezitím, ale spíš je to studený :-(
Naštěstí jsem se ještě večer seznámila se Slovincem Miťou, ktery mi řekl, kde co seženu a vpustil mě i k nim do baráčku, takže jsem si nabrala dost věcí! Zadarmo jsem vyzískala televizi, rádio, varnou konvici, 2 skříňový nábytky, stolek, el. kamínka, ramínka, koš, kbelíčky, skleničky a ještě pár drobností!Měla jsem velkou radost, že jsem taková šikovná!
S pomocí Akari a jejího bojfrenda Daisuke jsem si pak nakoupila i kolo, vařič rejže a mikrovlnku, která má v sobě i funkci toustovače, grilu a zapékací trouby (jen za 1000Kč!!!)!!! Moje štěstí se touto koupí značně zvýšilo a vyvrcholilo nálezem lopatky a smetáčku bez majitele! Co víc jsem si mohla přát?!?! :-)

Celý týden se probírám stohem papírů, vyplňuju všechno možný, chodím po různých úřadech apod. Naštěstí se mnou je vždycky Akari nebo Daisuke, aby mi pomohli. Jim rozumím téměř všechno, ale v bance nebo na poště je to bída, mluví dost rychle a navíc ty jejich slovíčka…! Daisuke je taky super, má starou Hondu černý barvy, to auto vypadá fakt dobře, i když je už staršího data. Akari si z něj dělá legraci, že je jakuzák (pro ty, co neví: jakuza je japonská mafie), protože ty jezdí v takových autech. Je to takový nízký dlouhý auto s černýma sklama, dřevěnýma doplňkama uvnitř a automatickým řazením. Byli jsme spolu na obědě – na suši (mňam), který k mé velké radosti zaplatil.