Náročný víkend

Hora Fuji....
Tak už je skoro konec října.... Zdá se mi, že to nějak rychle utíká.....
Minulý týden byl náročný, ani nevím, co jsem pořádně dělala, jen vím, že jsem ani neměla moc času koukat na televizi :-)
K mým přátelům přibyla Viktorya z Uzbekistánu. Je tu už skoro rok, přijela do Japonska minulý rok v listopadu. Je pěkně šílená, takový lidi já mám rád. Mluvíme spolu japonskoanglickoruskočesky.... největší radost jí udělalo slovo kurva, který má v češtině i ruštině stejný význam! Hahaha! Už jsme se spolu bavily i předtím, ale vždy jen tak na chvíli, když jsme se náhodou potkaly. V pátek jsme se tedy zase takhle náhodou potkaly ve škole, daly se do řeči, slovo dalo slovo.... vypracovaly jsme společnými silami přetěžký úkol z japonský gramatiky, zašly do suvenýr šopu, kde jsem k mé velké radosti našla spoustu pěkných, potřebných a hlavně levných věcí! Počkám si na ně ale až do konce listopadu, kdy někteří studenti budou opět opouštět koleje a snad se mi podaří ukořistit nějakou pěknost do své domácnosti!
Náročný týden však nebyl tak náročný jako víkend! V pátek kol jedné hodiny v noci jsme se totiž s Viktoryí a její kamarádkou Kamolou (též z Uzbekistánu) vypravily do Latino baru, kam mý nový kámošky chodí skoro každý víkend a celý osazenstvo baru už je moc dobře zná... Kromě Japonců je tam k vidění spousta tmavých chlapců z Peru, Brazílie, Bolívie.... Příjemná hospa s velkým parketem, taneční hudbou, tequillou a tmavýma klukama, který rádi platí pití.... Hahaha! Což je pro chudou Dagy v hospě, kde jedno pití stojí stovku (ostatně jako všude v Japonsku), více než příjemné! Návrat domů v devět ráno, postýlka, šest hodin spánku, skype, sprcha, deset hodin: sraz s Viktoryí a juchůjuchuchů do sportovního baru na karaoke, pingpong, fotbálek a biliár (nebo kulečník?-prostě to s těma koulema a dírama). Cestou jsme nabraly dva Korejce, jednu Korejku a jednoho Amíka... Příjemný večer, levný vstup, veškeré nealko zdarma, báječná zmrzka zdarma.... Ve čtyři ráno jsme vyrazili k domovu... Ač mě V. přemlouvala k návštěvě brazilské party, odolala jsem... už se mi totiž zavíraly očinka únavou... leč večerním dobrodružstvím ještě nebyl konec. Cestou dom, což je tak 5 minut jízdy na kole, zastavili našeho kamaráda Amíka policajti, chtěli zkontrovat kolečko a vyptávali se, co tak pozdě v noci dělá venku. S Viktoryí jsem mu statečně přispěchaly na pomoc, neumí tak dobře japonsky a zdálo se nám zbabělé nechat ho ve spárech japonské policie samootného... Byli moc milí, několikrát nám zdůrazňovali, že takováto pozdní hodina je velmi nebezpečná (v Japonsku není nebezpečná žádná hodina!!!), že na sebe máme dávat pozor a necourat se po nocích.... Přesto si ale od nás vzali jména a adresu, i když ani nechtěli vidět naše ID karty... no, snad mě tedy nezavřou nebo nevyhostí kvůli tomu, že se v Japonsku potuluji v ranních hodinách po ulicích.... Hahaha!